Kamila Matoušová

„Inspirace k projektu Charity Gums je mi žití v Praze, každodenní situace, které mě uvádějí ve smích, nepochopení, rozčarování a smutek. Účelem mojí série návrhů na obaly je vtipným způsobem zprostředkovat pohled na současné soužití nás všech ve městech. Uvědoměním by mělo být, že jsme tu jen na krátké návštěvě a podle toho bychom se měli chovat.“

„Jsem rodilou pražačkou, ale to neznamená, že jsem špatná. Na krku mám 30ku. Moc se v hlavním městě nezdržuji a radši vypadnu do přírody buď nejčastěji na kole, pěškobusem, a nebo soukromým vznášedlem, kde mi dělá stevarda Václav Klaus.“

„Díky tomu že nemám doma požírač času – televizi, mám čas na knížky (nejradši od Toma Robbinse), hry – scrabble, pexesa (než výrazně prohrát radši uprostřed hru přeruším) a teď se i donutím do kreslení. Ale nejmilejší jsou mi procházky se čtyřnohým, smradlavým, ale věrným chlupáčem. Nemám ráda stravování jídla v posteli, jelikož se pak postel mění v takzvanou „drobkárnu“. Mám moc ráda kafé, ale není problém po něm usnout kdekoliv. Zajímám se o podivné filmy, po kterých mi je divně. Jako typická ženská řeším vlasy a pupínky - které ve svém věku stále mám. Jako netypická ženská nežehlím, nechodím na zumbu, aerobic, moc se nekrémuju, nemaluju a nechci se vdávat. Ale nějaký ujídáčky(děti) bych v budoucnu chtěla. Mám ráda vtipný, upřímný a upovídanější lidi a jsem nerada ve společnosti hloupých lidí, taky nerada poslouchám monology. Myslím, že se umím vcítit do ostatních, když zrovna nejsem rejpavá a cynická.“

„Nemám žádné sourozence, teda aspoň o nich nevím. Začínala jsem jako uklízečka v grafickém studiu, kde postřehli a využili pár mých rad, takže mě občas pustí k počítači si něco zkusit. Jelikož jsem do té doby uměla jen zapnout počítač, byly to dost dlouhé 3 roky trápení. Teď jsem ráda, že jsem samostatná, dokážu používat grafické aplikace, chápat třeba správu barev a nakalibrovat si monitor. Do většiny věcí se musím dost nutit, ale pak když se do toho zažeru, tak to jde. Je tu skvělý pes, který je i maskotem tohoto ateliéru a jeden fakt dobrej kolega, teda vlastně spíš náš šéf.“